Náš příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kdy lidská společnost disponuje vyvinutými technologickými prostředky. Ty prostupují všemi oblastmi a staly se nedílnou součástí každodenního života. Vývoj vědy postoupil mílovými kroky kupředu a produkty novomediálních technologií každý považuje za věc, jež tu s námi byla odjakživa. Společnost je novomediálními výdobytky vyzrálé vědy utvářena, ovlivňována a kontrolována.
Jako vždy, tak i v těchto časech, lidé uplatňují své zájmy a potřeby. Ziskuchtivost stále přetrvala a bohatství má stejnou váhu, jako v jakékoliv jiné době. Země ztrácí své cenné nerostné zdroje, které bylo v předchozích letech nutné těžit. To vše v návaznosti na pokrok a rozšiřování lidských metropolí. Metropole nyní zaujímají prostor pokrývající většinu planety. Příroda je téměř zdevastována a zbývá posledních pár míst, na které prozatím, díky činnosti aktivistů a ochránců přírody, nevztáhly sofistikované a technologicky dokonalé stroje své pole působnosti.
Náš příběh, jak již bylo řečeno, se odehrává v nedaleké budoucnosti a zachycuje momenty, které rozběhly koloběh dlouhodobých válek mezi těžařskými společnostmi a ekologickými aktivisty. Jak ke všemu došlo? Začněme pěkně od začátku.
V roce 2150 byla utvořena celosvětová organizace zaštiťující ochranu posledních zbytků přírodního bohatství, jimiž zdevastovaná Země disponuje. Organizace dostala honosný název: „Organizace pro ochranu přírodního bohatství světa“ (OOPBS). Na jejich zasedáních se hlasuje o povolení k využití určité přírodní oblasti v rámci průmyslového odvětví. K organizaci se připojily, pod menším či větším nátlakem mocensky silnějších zemí, veškeré státy světa. Členy této organizace se pak staly volení zástupci každé ze zastoupených zemí. Konference a rozhodující jednání jsou realizována virtuálně a není tedy nutné se sjíždět na určité místo, a zde s velkou pompou a okázalostí bránit poslední zbytky přírody, jak tomu bylo v letech minulých, kdy se zástupci organizací sjížděli z celého světa na jedno místo, a následně rozhodovali např. o finanční či hospodářské pomoci nefungujícím státním zřízením.
V reálném vyznění organizace OOPBS uděluje schválení a povolení k využití (vykořistění) určité oblasti. Firmy představí svou vizi a důležitost přijmutí právě jejich žádosti v krátkém interaktivním spotu, kdy mají členové zasedání možnost být v přímém kontaktu s navrhovateli žádosti pomocí holografické projekce. Pokud je návrh přijat většinou, může se uskutečnit jeho realizace.
V předchozích letech se návrhy schvalovaly v prostředí korupce, jež vše prostupovala. Úplatky a sliby možného výnosu daly přednost etice a morálce. Tomu již však odzvonilo, jelikož nové technologie posloužili i k vypátrání možné korupce a tedy ovlivněnému rozhodnutí ve prospěch mocensky a finančně zajištěných nadnárodních společností. Je zřejmé, že tento akt ochrany osobních zájmů a preferencí se znelíbil právě vlivným firmám, které mají v úmyslu vykořistit poslední možná těžiště a naleziště.
I když korupce není již více možná, objevila se v posledních letech firma, která náhle získala množství nového prostoru pro těžbu přírodních nerostů v oblasti chráněných organizací OOPBS, a to díky jejich požehnání a schválení rozhodnutí možnosti těžby v chráněné oblasti.
Kdysi úspěšná firma INPROM náhle ztratila svou slávu a lesk, jelikož vytěžila poslední zbytky svých nalezišť. Pokoušela se prosadit své návrhy členům OOPBS, avšak neměla valného úspěchu, až jednoho dne nastal zlom a od té doby připadne každá nově schválená oblast určená pro těžbu právě této firmě.
V něčem dle každého rozumného úsudku musí být háček. Trvalo několik let, než se členové ekologických hnutí bránící přírodní pozůstatky dopátrali, v čem onen háček tkví. A v čem tedy tkví? Řešení je ve skrz jednoduché, avšak technologicky téměř dokonale provedené. Společnost INPROM se nechtěla smířit s úpadkem jejich produkce a jediné možné řešení spočívalo v souhlasu organizace OOPBS k expanzi na zbylá přírodní naleziště, která byla chráněna. Jediným řešením se tak stal souhlas většiny členů k povolení k těžbě.
INPROM si najala přední světové vývojáře v oblasti nových technologií a skupině nejlepších mozků dala za úkol, samozřejmě pod nátlakem a v naprostém utajení, vytvořit speciální čip. Jeho podstata spočívala v aplikaci vyrobeného čipu do lidského mozku, kdy při umístění v konkrétní oblasti bylo možné pomocí čipu ovlivňovat lidské myšlení. Společnost INPROM pak tajně aplikovala čip potřebné většině zástupců v organizaci OOPBS a naprogramovala jejich mozky ku smýšlení v rámci uskutečnění svých cílu. Tím dosáhla potřebné většiny a mohla rozjet své projekty v nových oblastech, které potřebovala pro svůj prospěch a především pro svůj zisk.
Jak u každé tajné akce bývá zvykem, tak i tato se provalila ne však k široké veřejnosti, ale jen k představitelům ekologických hnutí. Ti, rozhořčeni postupem INPROMu, rozhodli se kontrovat stejným způsobem a nabourali se do sítě čipů, které programovaly mozky zástupců OOPBS. Nastavili nové rozhraní čipů a výsledkem byla katastrofa, jelikož INPROM na tento hackerský akt přišel, poté, co jim poslanci neodhlasovali ve valné většině několik požadavků na nová území.
Důsledek celé této akce nabírá v současné době nedozírných následků, neboť se rozpoutala válka o moc mezi těžařskými firmami a ekologickými aktivisty. Každá strana vymýšlí stále nové způsoby nabourání sítě čipů ovládající lidské myšlení, a pokud dokáže jeden člověk uzpůsobit myšlení druhého ku prospěchu své věci, nikdy tento akt nemá kladnou morální a etickou hodnotu a vždy vede špatným směrem.
No comments:
Post a Comment