Asistent

Po silnici druhé třídy se žene tmavě modrá Toyota Optimus. Asi pět let starý model, už od prvního pohledu vypovídá o svém majiteli několik věcí. V první řadě je vidět jistá technická zručnost, kterou současný řidič a vlastník auta v jedné osobě projevil při opravě předního světla pomocí průhledné izolepy. Přesto se asi daleko lépe cítil u zapojování slušně vypadající reprosoustavy dunící právě oldschoolovými Daft Punk.

Jáchym Hájek je totiž správcem sítě v CarSeSys, neboli Car Security System. Tato společnost poskytuje především bezpečnostní a asistenční služby v autodopravě, od navigace pro smartphony po doplňkové online nástroje. Hlavní služba však spočívá v propojení hlasové navigace podle satelitních systémů GPS a Galileo spolu se sofistikovanými vysílači a přijímači na krátkou vzdálenost, které se staly povinnou výbavou osobních automobilů v Evropské unii roku 2020.

Systém varuje řidiče jak různými poblikávajícími a pípajícími upozorněními, tak digitální ženským hlasem, že nedodržuje minimální doporučenou vzdálenost, jede moc rychle do zatáčky nebo se blíží k pomalejšímu šoférovi. Palubní počítač je se smartphonem, který nahradil přístroje přímo určené k navigaci stejně jako spoustu jiných zařízení, vzájemně propojen a připojen i na síť. Všechny různé elektronické systémy jako ABS nebo ESP jsou integrovány do tohoto konvergovaného softwaru, který vypočítává kdejaké možné nebezpečí a pomáhá řidiči se mu vyhnout. Má dokonce i omezené možnosti zasahování do jízdy. Celý tento systém všelijaké pomoci, přívalu informací a doporučení si lidé zvykli nazývat Asistent. Díky němu se rapidně snížila nehodovost. V EU se jednoduše jezdí bezpečně.

Ale to asi nikdo neřekl Jáchymově Toyotě. Všechny výstrahy mlčí a téměř každá poloprůhledná informace z předního okna a palubní desky zmizela, aniž by Hájek sundal nohu z plynu. Před chvilkou mu ještě ta otravná ženská cpala něco o kamionu kdesi před ním. Bude jí muset vyměnit za nějaký jiný hlas, protože tenhle se už nedá vystát. Pořád a pořád vám kecá do řízení. Možná si navolí i jiný jazyk, třeba francouzštinu, aby si jí trochu oprášil. Teď ale nastalo ticho po pěšině. Je to divné. Jáchym jako pracovník CarSeSys moc dobře ví, že se vypínání asistentů nevyplácí. Nejen, že si tím zvyšujete pravděpodobnost smrti srážkou s nějakým blbcem, co si ho taky vypnul a nezvládnul to, ale ani pojišťovna vám nic nedá. Jistě, bezpečnostní systém, který zaznamenává, kdy je asistent zapnutý a kdy ne, není pro tak zkušeného IT technika, jakým je Hájek, žádný problém. Ale proboha proč riskovat? Navíc teď když přišel na to, co ti parchanti z vedení ve skutečnosti dělají. Na něj si ale nepřijdou. Sice už určitě vědí, že něco ví, a nejspíš za ním pošlou i nějaké gorily, ale on se zašije někam, kde ho ani oni nevyčmuchají.

„Co je to sakra s tím Asistentem?! No jasně, všechno se vysere vždycky, když to nejmíň potřebuješ.“ V duchu ještě dodá, že se nemá cenu rozčilovat, stejně by ho musel minimálně odpojit od netu a navigace, aby ho nemohli sledovat. Jeho pozornost se ale musí přesunout na silnici. Někde by tu měl být ten kamion, o kterém se Asistent zmiňoval, než se přestal ozývat. Jáchym už pár let nejel bez elektronických rad, proto trochu znejistil, když se vynořil ze zatáčky a uviděl před sebou cisternu. Poměrně rychle se k ní blíží, podvědomě ubere plyn a přemýšlí, jestli se pokusí dostat před ní. Rozhodnutí padá rychle, předjede kamion ještě před vesnicí, která se vynoří na konci rovinky. Nakoukne, jestli něco jede. Z protisměru se neblíží žádná světla a Jáchym Toyotě sešlápává plynu až na podlahu a vyraží do leva vedle kamionu. Značka vsi se kvapem blíží, ale Jáchym je sto metrů před ní už zpět ve svém pruhu. Přesto nijak nezpomaluje. Když značku s názvem vesnice míjí, má na tachometru ještě sto dvacet.

Říká se, že před smrtí lidem hlavou proběhne celý život. Jáchymu Hájkovi neproběhlo hlavou nic, právě naopak se jeho hlava pokusila proběhnout kamennou zdí stodoly stojící v první zatáčce. Samozřejmě bezúspěšně. Jediným výsledkem bylo sešrotování Toyoty do neforemné hroudy plastů, střepů a zprohýbaného kovu s mrtvolou správce sítě pobočky společnosti CarSeSys uvnitř. Bezpečnostním složkám toho na vyšetřování moc nezbylo. Řidič cisterny, kterého Jáchym předjížděl, vypověděl, že ho modrý Optimus ještě před vsí předjel, ale když do ní vjížděl , se zpomalováním se vůbec netrápil. Asi to tu neznal nebo si moc věřil do zatáčky. Kdo ví.

***

Patrik Vávra se vrací k domovu z pohřbu svého kamaráda. Bydleli spolu na koleji a pak ještě všude možně. Od konce studia se už moc nevídali, ale často si psali na ICQ. Jasně, je to trošku vykopávková forma komunikace, přesto ji oba s nostalgií používali. Z Jáchyma se stal nakonec správce sítě v jedné z poboček společnosti, která v Evropě zajišťuje fungování Asistenta. Nic moc plat, ale ulejvárna to prý byla dobrá. Je to smutné, tak mladý člověk, sotva přes třicet let a zabije se v autě. Navíc takhle hloupě.

Patrikova A3 s hybridním pohonem si to sviští po rychlostní silnici naprosto nerušeně. Kdo by tu taky takhle pozdě jel. Když Patrik Vávra, novinář na napůl volné noze, ráno jel opačný směrem a přemítal o smyslu života, vlastní smrtelnosti a podobných věcech, které člověku přicházejí na mysl cestou na pohřeb, napadla ho i trochu morbidní myšlenka. Jáchymovu sestru poprosil, jestli by si mohl zkopírovat hudbu, kterou měl jeho kamarád v telefonu, když zemřel. Pustí si jí po cestě domů, aby mohl s dlouholetým spolubydlícím ještě naposledy něco sdílet. Když sjížděl z rychlostky a jeho Audina lehce hvízdla pneumatikami v zatáčce, ozval se digitální hlas Asistenta. Že by prý bylo příhodné zpomalit. Patrik na to zareaguval ztlumením Máši, jak Asistentu říká, a zesílením Daft Punk, které si stáhnul od Jáchyma.

„Stejně je to divný, dyť to tam znal a věděl, že je tam ta zatáčka.“ Myšlenka vyslovená nahlas roztočila celý kolotoč dalších úvah. Jak to, že měl vypnutého Asistenta? Nikdy to nedělal, alespoň podle toho, co psal nedávno na Facebooku do diskuze. A musel přece vidět, že do tý zatáčky letí moc rychle, i když mu žádný hlásek z repráku nenapovídal. V policejní zprávě stálo, že nebrzdil a snažil se zatáčku projet, ale brzdy byly podle expertízy v pořádku. Tak proč nebrzdil ani v posledním okamžiku? Posledním reflexem před srážkou snad každého řidiče je zašlápnout to. Že by sebevražda? Ale to by se tu zatáčku zase nesnažil uřídit.

Z úvah ho vytrhne až ticho. Francouzští Daft Punk se z nějakého důvodu odmlčeli a jediným zvukem je tiché předení stříbrné Á-trojky. Zběžný pohled na poloprůhledný nápis na předním skle Patrika informuje, že jeho smartphone, který je zároveň telefonem, osobním počítačem, navigací, foťákem, kamerou, kreditkou, baterkou a spoustou dalších věcí, nedokáže další song kvůli nějaké chybě přehrát.

„Tak to je gól, ajťák má nefunkční empétrojku.“ To taky není zrovna normální, pokračuje méně pobaveně novinář v duševních úvahách. Na nejbližším odpočívadle zastavuje. Má chuť na cigáro a docela rád by si protáhnul nohy. Asi v polovině camelky ho přecházení po parkovišti přestane bavit, proto si sedne na sedadlo spolujezdce a jen tak ze zvyku vezme do ruky smartphone. Ta MP3 má i nějakou divnou velikost, příliš malou na tři minuty zvuku, spíš by to mohl být nějaký texťák. Při kopírování se žádná chyba neohlásila. Že by to nebyla náhoda? Nakonec je to celkem jednoduchý trik, stačí změnit příponu souboru a z textu je hudba, sice nefungující, zato téměř dokonale zašitá. Koho by napadlo prohledávat hudbu, jestli je v ní něco schované.

Plný napětí přepisuje příponu a otvírá soubor. Když se objevuje souvislý text ani neví, jestli je to dobře nebo špatně. Přečte si pár řádek a trochu zmateně začne rolovat níž. Narazí na poznámku, nejspíš Jáchymovu, a ta mu vyrazí dech. Nejdřív nevěří svým očím, nechce jim věřit. Pak začne všechno dávat dokonalý smysl. Část vedení CarSeSysu sleduje pomocí Asistenta různé vysoce postavené a vlivné lidi a informací využívá ke svému prospěchu nebo je prostě prodává někomu dalšímu. Ještě že si pánové manažeři vedou o všem poznámky. Jáchym na to asi narazil někde při opravě počítače. Jenže teď je mrtvý. Že by to nakonec přece jen nebyla nehoda? Ale jak by to udělali?

„No jasně!“ Ke sledování by sice přibyla vražda, ale na tuhle by nikdo neměl přijít. Nejdřív se přece spekulovalo o možnosti autopilota místo Asistenta. Nakonec zvítězila lidská neochota svěřit život do rukou počítače, přestože do rukou jiných lidí, často nebezpečnějších, se svěřují zcela běžně. Ale i Asistent má určité možnosti, jak vám zasahovat do řízení. Jistě, nemůže ovládat volant. Různé stabilizační, protiskluzové a různé další funkce člověk při jízdě ani nezaregistruje, ale v případě vyhodnocení vážného ohrožení může brzdit nebo lehce přidat plyn.

„To si musím vygooglit.“ Po chvilce brouzdání po netu Patrik zjistil, že je teoreticky možné i pomocí Asistenta brzdy zablokovat, aby nefungovaly. Samozřejmě CarSeSys ručí za to, že se to nestane. To asi Jáchyma nenapadlo a stálo ho to život. „Ještě že o mně nic neví, každopádně tohle musí na net a co nejdřív.“ S těmito slovy sedne Patrik zpátky na místo řidiče a nastaví si smartphone tak, aby ho nahrával při jízdě. Spustí videozáznam a rovnou ho uploaduje na zpravodajský server. Textovou část napíše až ráno, po cestě o tom něco navykládá a nastaví záznamu pro jistotu samopublikování, pokud ho do devíti hodin nezruší. Člověk nikdy neví.

Po cestě Patrik pomrkává po textu, který získal z Jáchymovi empétrojky a komentuje ho do kamerky, kterou je vybaven jeho mobil. Po dvou a půl hodinách je konečně hotovo, upload přece jen chvíli zabral. Jasně nedostal se ani do půlky dokumentu, ale zítra na to s někým sedne a originální text přihodí později k videu a svému komentáři, aby si mohli všichni udělat obrázek. Z toho se už mafiáni z CarSeSysu nevyhrabou.

Domu už je to jen kousek. Dvě zatáčky, rovinka a pak zasloužená postel. Za poslední zatáčkou se ale zjevuje policejní hlídka, nejspíš silniční kontrola. Už na Patrika mávají plackou, aby zastavil.

„Dobrej, stalo se něco pánové?“

„Dobrý den pane řidiči, jen běžná silniční kontrola, připravte si prosím doklady a vystupte z vozidla.“

Patrik vystoupil a podal doklady policistovi před sebou. Druhý mezitím obchází jeho Á-trojku. Pak se v Patrikově hlavě usadí zvláštní pocit, že je něco špatně. Strážník před ním si ty papíry prohlíží nějak dlouho. Ve stejném okamžiku, kdy novináři dochází, že neměl používat internet přes Asistenta, protože ho můžou špehovat, a ve stejném okamžiku, kdy zvedá ruce k obraně, se k němu zezadu vrhná druhý policista s jakýmsi sedativem v injekční stříkačce a vráží mu jehlu do krku. Poslední co Patrik viděl, než se propadnul do nevědomí, byl podvozek jeho Audiny.

***

Z bezvědomí se omámený novinář probral v protáhlé místnosti bez oken. Ležel zkroucený v rohu a kus od něj postával nějaký svalnatý chlap. Když jeho oči přivykly světlu, které místnosti dopřávaly stropní zářivky, zjistil, že do místnosti právě vchází postarší pán v obleku v doprovodu dalších dvou mohutných mužů, nejspíše nějakých sekuriťáků.

„To ste mu toho museli píchnout tolik?!“ Manažer ječí neuvěřitelným způsobem a jeho obličej se velmi rychle změní na rudou kouli.

„Vono to není nic jednoduchýho a kdo moch navíc vědět, že už to rovnou nahraje? Bylo vůbec štěstí, že sme byli poblíž jeho domu a zrovna převlečený za benga.“

„Jenže teď je nám už k hovnu!“

„Už se asi probral, pane Malone.“

Pan Malon doslova přidusal k Patrikovi a i přes pupek, který se mu pohupoval nad kalhotami, zvednul novináře na nohy. Až teď si Vávra všimnul, že v ruce svírá tablet, na kterém běží nějaké video.

Hněv a intenzita červené barvy v manažerově obličeji ještě více narostly.

„Tímhle sis ty novinářskej zmrde podepsal rozsudek smrti.“

Poslední co ve svém životě Patrik Vávra viděl, byl tablet blížící se k jeho spánku, na kterém právě jeho hlava podepřena opěrkou se znakem Audi vyprávěla světu o nekalých praktikách společnosti CarSeSys.