Počátek existence

Esej se pokouší o komparaci letošního filmového hitu Inception a kultovního snímku ExistenZ z konce devadesátých let. Rozpracovává styčné plochy v tematice obou snímků i značné rozdíly ve zpracování. Zvláštní důraz je kladen na analýzu proměny vnímání některých témat těchto filmů ve společnosti. Jedná se mimo jiné o přístup k moderním technologiím a o způsob jejich zobrazování; dále je zmíněn posun v nahlížení na virtuální realitu, od fantazírování o záhadných a nebezpečných virtuálních světech k prosté konzumaci komplexních fikčních světů. Esej si všímá i zajímavého paradoxu v pojetí obou filmů, kdy celkové vzezření filmu o lidských snech, Inception, připomíná počítačové hry, zatímco ExistenZ, míněná jako reflexe počítačových her, působí velmi "snovým" dojmem. V závěru eseje se dostáváme i k zamyšlení nad relevancí otázky shodné pro oba srovnávané filmy (jakož i pro mnoho dalších) : "Je skutečnost skutečná?"

Mediální vize ve filmu eXistenZ

Interpretační esej týkající se filmu eXistenZ od Davida Cronenberga pojednává o nové vizi virtuálního světa jakožto místa, do kterého se připojují hráči, aby se ocitli v prostoru, který je na první pohled zcela neodlišitelný od reálného světa. Zde prožívají svá herní dobrodružství, proplouvají z jednoho virtuálního světa do druhého, takže nakonec ani nejsou schopni rozlišit, zda se nacházejí v reálném světě nebo v kyberprostoru.
Kromě vlastností virtuálního světa z filmu a způsobu, jak manipuluje s hráči, v eseji analyzuji ještě výskyt třech motivů opakovaně se objevujících v dílech populární kultury, týkajících se médií a telekomunikace, o kterých píše ve svojí knize "Haunted Media" Jeffrey Sconce - odtělesnění, kyberprostor a antropomorfizace mediální technologie. V závěru se krátce zamýšlím nad varováním, které můžeme ve filmu nalézt, a nad tím, jak vzdálená může být tato mediální vize od našich dnešních životů.

342475

Déjà Vu

Film Tonyho Scotta Déjà Vu přes svou zdánlivou jednoduchost vybízí ke zkoumání vztahu člověka k rekonstruování uplynulých dějů, paměti a skutečnosti. Zabíhá do problematiky fungování paralelních realit, věnuje se motivu cestování v čase. Žánrově je zároveň kriminálním pátráním po pachateli teroristického činu i milostným příběhem.

Předkládaná esej zároveň nemůže přehlédnout, že Déjà Vu  je vyznání kinematografii, přesněji audiovizualitě vůbec.

Důležité je, že mezi filmy s vědeckofantastickou tématikou také překvapuje technickým optimismem, kdy nová technologie v prvé řadě pomáhá řeší konflikty a ve fikčním světě samotném nevyvstává kolem jejího použití zjevný morální střet