Můj život není můj

Sára byla mladá dívka, studující na střední škole. Byla velmi inteligentní, dobře a ráda se učila, četla knihy a poslouchala hudbu. Byla raději sama, než v kolektivu. Neměla blízké přátele, ale bylo to hlavně proto, že se ani žádné přátelství navázat nesnažila. Jedno jarní dopoledne pak seděla na hodině informatiky, kde se profesor studentů zeptal, kolik z nich využívá facebook. Byla z celé třídy jediná, kdo se nepřihlásil.

Toho dne se Sára rozhodla vstoupit do té megalomanské sociální sítě, do které snad každý den vstoupí více nových uživatelů, než se narodí dětí. A tak, jak byla nesmělá když byla ve třídě, byla nesmělá i na internetu. Zadala jen povinné údaje, přidala si do svých "přátel" pouze pár spolužáků a spolužaček, kteří, přestože nebyli jejími blízkými přáteli, byli alespoň její známí - občas jí ve třídě pozdravili, zeptali se, co čte, nebo jí poprosili o zápisky z hodin. Někteří z jejich nových facebookových přátel zareagovali, poslali jí vzkazy ve stylu "tak vidíš, už i ty :)". Sára byla těmito vzkazy potěšena, napsala snad deset různých odpovědí, ale žádná jí nepřipadala dostatečně vtipná, a tak jednu po druhé znovu a znovu mazala. Nakonec se rozhodla, že jeji facebookoví přátelé nejspíš ani nečekali odpověď, odhlásila se z facebooku a tím skončil její první den života v sociální síti.

Další den byl ve škole úplně stejný, jako ty předchozí, žádné zázračné začlenění do kolektivu se nekonalo. Sára o něco takového vlastně ani nestála, její nejšťastnější chvíle byly, když mohla být sama se svými knihami, nestála o nesmyslné tlachání, které neustále o přestávkách slýchávala kolem sebe. Přesto, když toho dne zaslechla "Ten tvůj status včera, to bylo geniální. Dlouho jsem se tak nezasmál." vzala potají tužku a začala vymýšlet nějaký "geniální" status. Když pak přišla domů, trochu se styděla za to, že ihned sedá k počítači a zapíná facebook - ale dlouho pilovala finální verzi komické a zároveň duchaplné věty, kterou hodlala použít jako svůj status. Pak dlouhé hodiny procházela profily svých spolužáků, četla jejich "myšlenky", prohlížela si jejich krásné fotky a divila se množství skupin, jejichž jsou členy. Zároveň všem trochu záviděla množství reakcí, komentářů a vzkazů u každého obrázku, který vystaví, či u každého povzdychu "ach jo...". Na její vybroušený status nezareagoval nikdo. Pokusila se vzbudit zájem internetové komunity napsáním několika komentářů na profily svých spolužáků a vystavením několika svých fotek, které si, stejně jako celé své soukromí, chránila jako drahé poklady. Teprve večer, když už se jí při zírání na obrazovku klížily oči, objevil se u jejího statusu komentář - ":-)". Smajlík. Sára se nejprve rozesmála, protože tento symbol brala jako potvrzení humornosti své větičky. Posléze začala smajlík brát jako vyjádření lítosti jejího spolužáka, který se slitoval nad tím, že Sára nevzbudila svou činností žádnou reakci.

V podobném trendu události ubíhaly dalších pár týdnů. Ve škole bylo vše při starém, na facebooku se zapojovala do stále širšího spektra aktivit, přidala se dokonce do několika skupin (a schválně vybrala takové, ve kterých byla i většina jejích spolužáků), psala ostatním komentáře k fotkám, k jejich myšlenkám. Její fotky a myšlenky však nekomentoval téměř nikdo. A tehdy si Sára, po několikatýdenní ignoraci ostatních, poprvé uvědomila, jak je neoblíbená. Doteď si myslela, že přestože je příliš nesmělá a introvertní, tak nikoho žádným způsobem neuráží, a že ostatní respektují její charakter takový, jaký je. Facebook jí však naplno demonstroval, že se nejedná o tiché pochopení, ale o tichou nevraživost. Jednoduše jí ostatní neměli rádi. Po těchto myšlenkách se Sára rozhodla z facebooku odejít a nikdy se nevrátit.

V dalších dnech pak Sára o přestávkách opět četla, ale najednou cítila nenávistnou atmosféru, která se rozléhala třídou. Jakoby slyšela v těch hloupých rozhovorech, kde by myšlenku člověk nenašel ani mikroskopem, neustále své jméno. "Četli jste...Sára...". Teď už si však Sára byla zcela jistá, že o ní mluví. Co nejvíce se natočila směrem k rohu třídy, odkud zaslechla útržek rozhovoru, aby vyslechla podrobnosti.
"Ten Sářin status byl úžasný. A vidělas ty její fotky, co si tam teď dala? To bych do ní nikdy neřekla."
"Já taky ne, nechápu že to je ta holka, co pořád sedí vepředu a čte knížky. Tady jde vidět, jak facebook pomáhá lidem, co jsou stydliví."
"Přesně tak."

Sára se ihned po příchodu domů opět přihlásila na facebook a na své hlavní stránce překvapeně hleděla na deset komentářů od svých spolužáků. Ještě překvapeněji však zírala na příspěvek, pod kterým tyto komentáře byly. Přestože se tvářil, jakoby jej napsala ona, její rozhodně nebyl. Stejně tak fotky, které se na jejím facebooku objevily, tam ona nenahrávala - byly to fotky z rodinné oslavy, kde spolu se svou rodinou tancovala na diskotéce. Jediné vysvětlení, které jí napadalo, bylo, že to udělal její mladší bratr. Ten jediný věděl, jaké obvykle používá heslo. Když jej později z tohoto činu obvinila, tvářil se nevěřícně, že se Sára skutečně přidala na facebook, takže Sára usoudila, že on tím pachatelem nebyl. Řekla si, že to musel být nějaký hacker - někdo se jí dostal do počítače, k fotkám, souborům a heslům. Raději proto odpojila dočasně svůj počítač od internetu, aby se k jejím souborům už nikdo nedostal.

Ale i v dalších dnech slýchala, jak se ostatní baví o jejím facebookovém profilu. Nechtěla se tím zabývat, podezírala jednoho z chlapců ve třídě, že to možná byl on, kdo se jí dostal do počítače a publikoval její fotky. Jednou pak ale cestou do školy potkala spolužačku, se kterou snad nikdy nepromluvila. Ta se jí obvykle rovněž vyhýbala, ale tentokrát k ní přišla a pozdravila jí.
"Ahoj Sári, tak co, jak si to nakonec včera vyřešila?" usmála se na zmatenou Sáru její spolužačka.
"Vyřešila co?" zeptala se Sára.
"No víš, jak jsme si včera psaly na facebooku, s tou exkurzí. Napsala sis nakonec tu omluvenku?"
"Ne." hlesla Sára aniž by tušila, o čem je řeč.
"Já taky ne nakonec." rozhihňala se spolužačka. "Ale nevadí, můžem tam alespoň pokecat, proberem to tvoje rande s Tomem."

Sára už ani nemohla mluvit. Rande s Tomem? Tom byl nejoblíbenějším klukem ve třídě, ale Sáře přišel vždycky docela hloupý. Rozhodně s ním nehodlala jít na žádné rande. Ale to podstatné bylo, proč se s ní baví doteď vpodstatě cizí člověk, jakoby byly dobré kamarádky?

I zbytek dne ve škole byl podivný. Pozdravili jí téměř všichni. Když začala přestávka, postupně k ní přišlo několik spolužáků a začali si s ní povídat o věcech, které Sáru upřímně ani nezajímaly, ale byla oním sociálním přijetím docela opojena, a tak dělala spolužákům pečlivého posluchače. Sama neměla moc co dodat - nezajímala se o to, co se stalo ve včerejším díle oblíbeného seriálu, ani o to, že se jeden ze studentských párů ve škole nejspíše rozejde, protože si ten kluk dal včera na facebooku na chvíli stav svobodný. A tak Sára jen kývala hlavou, občas se usmála, řekla něco ve smyslu "to je hrozné, či to je super, no". Nakonec ale byla vděčná za zvonění, které ukončovalo přestávky, protože jí už začaly docházet univerzální věty.

Doma pak, stále plná zmatku a emocí, znovu připojila svůj počítač k internetu. Svůj facebookový profil tentokrát už vůbec nepoznala. Zprvu se zdálo, že se připojila na cizí účet - zeď byla plná vzkazů, měla přes stovku přátel, byla členkou a dokonce sama založila přes dvacet skupin. Ve své fotogalerii pak kromě svých fotek našla alba s názvy "léto v USA", či "taneční tábor". V těchto složkách pak nalezla fotografie, které nikdy v životě neviděla - na jedné z nich dokonce pózovala před mrakodrapy v Los Angels. Musely to být fotomontáže, ale byly natolik kvalitní, že i Sára na okamžik zapochypovala, zda náhodou v USA nebyla.

Když tak Sára prohlížela "svůj" život na internetu, nemohla si nevšimnout, kolik komentářů a vzkazů dostala. Pak si uvědomila, že na spodní části obrazovky je otevřené chatovací okno, a aniž by se Sára dotkla klávesnice, psala si právě hned z několika spolužačkami. "Virtuální Sára" probírala se spolužačkami přesně ta témata, o kterých Sára ve škole nedokázala nic říct. Sára tupě zírala na ten neuvěřitelný výjev a potlačila svůj strach z toho, co se dělo, aby se mohla kochat tím srdečným projevem ostatních směrem k ní. Spolužačky jí na konci konverzace posílaly krásné smajlíky a psaly, jak se těší, až zas zítra budou se Sárou chattovat. Poté se otevřela konverzace s Tomem - tím Tomem, po kterém toužily všechny dívky, kromě Sáry, a tento rozhovor byl přehlídkou smajlíků a flirtu. Tom měl zjevně skutečně zájem o rande.

Sára ten den nemohla usnout. Poprvé v životě okusila sladkou chuť nezměrné oblíbenosti. Všichni si s ní chtěli psát, všichni se jí chtěli na něco zeptat. Přestože věděla, že to ve skutečnosti není ona, začala se se svým facebookovým profilem ztotožňovat.

Druhý den byla Sára ve škole jen dvě hodiny. Narozdíl od svého notebookového já neměla v rukávu desítky vtipných odpovědí na pozdravy a otázky svých spolužáků. Spolužačky jí zatáhly do svého rohu, posadili ji mezi sebe a očekávaly, že bude stejná, jakou jí znají. Začaly jí zpovídat kvůli Tomovi, který prý kamarádovi přiznal, že je asi do Sáry zamilovaný. Sára se tak styděla, že byla rudá jako rajče. Nedokázala nic říct, tak raději odběhla na toaletu. Další přestávku za ní přišel Tom a pokoušel se dosti nemotorně flirtovat - bylo znát, že ani on není v reálném životě právě nejsebevědomější - a to již Sára raději předstírala nemoc a odešla domů.

Po několika týdnech již rodiče se Sárou ztráceli trpělivost. Stále jim tvrdila, že je nemocná, že ještě nemůže jít do školy, ale neustále seděla před obrazovkou počítače. Nic na něm nedělala, pouze zírala na svůj profil na facebooku. Množství přátel již přesahovalo tisíc, její oficiální stav byl "zadaná s Tomem" a byla nejlepší kamarádkou už nejméně 50 lidí.

Rodiče jí však oznámili, že druhý den musí do školy. Sára, která byla vždy klidná a poslušná, začala vzteky shazovat věci ze stolu, rozbíjela nádobí, křičela na rodiče, že do školy se už nikdy nevrátí, ať jí nechají na pokoji. Tehdy jí maminka poprvé v životě dala facku, Sára se zavřela v koupelně, plná vzteku a odhodlání nikdy neopustit ten svět, ten kouzelný facebookový svět, kde je všemi milována. Už jednoduše nemohla zpátky tam, kde neví, co říct, kde si jí ostatní nevšímají, kde se jí ostatní smějí.

A zatímco se mladá dívka v koupelně uchylovala k velmi zoufalému řešení, její rodiče na ní zpoza dveří křičeli, ať okamžitě otevře. Nidko tak neslyšel, že v televizi právě začaly zprávy.

"Dobrý den, vítejte u zpráv. Majitelé sociální sítě facebook dnes na tiskové konferenci oznámili, že vyvinuli software, který má analyzovat a optimalizovat sociální struktury. Tento systém, založený na umělé inteligenci nové generace, prošel prvními zkušebními testy, které podle vývojářů dopadly nad očekávání dobře:

"Náš systém slouží k tomu, aby i jedinci, kteří mají problém se zapojením do sociálních struktur, našli své místo ve společnosti. Věříme, že každý chce a může být oblíbený, pokud k tomu využije vhodné prostředky. Náš program nachází takové jedince, kteří mají problém se sociální izolovaností, a poté jim pomáhá z této izolace vystoupit. První výsledky vykazují výborná čísla - průměrný nárůst přátel byl během dvou měsíců 800 procent. Věříme, že jsme konečně našli způsob, jak ze společnosti odstranit nenávist, šikanu a xenofobii. Pokud každý člověk na světě vstoupí do naší sociální sítě, dokážeme s pomocí našeho softwaru vytvořit z lidstva síť přátel, kde by už nebyl prostor pro války."

A nyní k dalším zprávám...