Mé jméno je Johnny K. a tohle je můj deník. Sem budu zapisovat výsledky mých pokusů. Budu umělcem na poli vědy - až zemřu a vy si přečtete moje zápisky, zjistíte, co všechno jsem mohl pro svět a jeho populaci udělat. Neměl jsem však šanci, nikdy mne mezi sebe nepřijali. Snad budou jednoho dne litovat...
…
…
…
18/09/2:::
Stále pokusy s mikročipy. Někdy od konce dvacátýho století se mluví o „mikročipování“ lidí , ale kde nic tu nic. Možná je to dobře, aspoň nás vláda nemůže kontrolovat nebo co.
Už jsem jich pár vyrobil. Nejsou to mikročipy jako takové, možná bych to měl pojmenovat jinak, ale bohužel nejsem natolik kreativní, abych vymyslel novej název. A navíc ty moje mikročipy vypadají jako normální mikročipy. Umí ale trochu jiný věci a tak. Dokážou zachytit různé druhy vlnění, nějakých signálů... některý dokážou vlnění přerušovat. Navíc jsem do pár z nich přidal biologické součástky, takže by se teoreticky mohli srůst buď s tkání nebo s nervy. Musím to ještě vylepšit, sám si nejsem jist, co všechno by se s tím dalo dělat.
…
…
06/10/2:::
Překecal jsem ségru kámoše, aby mi implantovala jeden z těch bio-mikročipů pod kůži. Je to zdravotní sestra, ale studuje předposledním rokem medicínu, mohla by to zvládnout. O víkendu se do toho dáme. Jdu nakoupit do lékárny potřebný věci.
09/10/2:::
Tak ho mám pod kůží! Vzadu na šíji. Byl to jeden z kousků s biologickejma součástkama, měl by se líp adaptovat v těle, snad bude mít i nějaký pozitivní vedlejší efekty.
Stejně by se to asi nemělo. Veronica měla strach, aby mi to nějak nepoškodilo míchu a nějaký nervy. Zatím se zdá být všechno v pořádku, můžu se hýbat, vidím, slyším a vůbec – fungují mi všechny smysly -- tak o co jde?...
Přemýšlí mi to taky pořád stejně. Konečně můžu začít realizovat svoje plány a pokusy...
…
…
31/10/2:::
Už to jsou tři týdny. Mikročip je stále pod kůží, ale nějak se to nechce zahojit, začalo to hnisat, což mě štve, protože nemůžu provádět žádný pokusy. Teda respektive můžu, ale bojím se. Nevím, co to udělá. Přeci jenom nejsem žádnej doktor ani biokybernetik (nebo jak se ti lidi nazývají).
Občas mám strach, že možná blázním. Mívám lehké halucinace, hlavně sluchové. Nevím, jestli je to mojí už tak dost vydeptanou psychikou nebo za to může ten mikročip (co kdyby to byly ty vedlejší účinky?). Říkám si, jestli to nebyla chyba, nechávat si ho rovnou implantovat. Mohl jsem to nejdřív vyzkoušet na těch krysách nebo na kočce. Jenže to bych asi houby poznal...
Snad už se nebudou objevovat žádný komplikace, přinejhorším si ho vyndám...
…
…
08/10/2:::
Tak to vypadá, že po zdravotní stránce jsem už v pohodě. Před chvilkou tu byla Veronica a říkala, že už to mám zahojený. Prý už ani nemá strach, aby mi to nějak neuškodilo... pokud to totiž doteď nic neudělalo, už by ani teoreticky nemělo.
Jdu si nachystat věci a zítra se vrhnu do prvních pokusů s mikročipem a vlněním. Nevím ještě, co přesně budu dělat. Spíš budu improvizovat. Metoda pokus-omyl se mi vždycky u všeho osvědčila.
10/10/2:::
První den pokusů za mnou. Byl jsem do toho tak zabraný, že jsem si ani nestačil dělat poznámky. Počítač ale naštěstí stíhal, takže mi nějaký záznamy zapsal.
Vrátil jsem se z nákupu. Podél domu slídí nějakej divnej chlápek. Chodí pořád okolo, už asi dvě hodiny. Sleduju ho z okna. Jen doufám, že to není nějakej agent. Kdyby se dozvěděli, že jsem si implantoval mikročip, nevím, co by se se mnou dál dělo. Všechny ty věci okolo toho jsou totiž strašně tajný a záhadný. Četl jsem o pár lidech, který dělali pokusy s mikročipama a prej potom skoro všichni někam zmizeli. Musím si dávat pozor. Možná jsem taky paranoidní. Vždyť mi nic nehrozí...vždyť já to přeci nechci proti nikomu zneužívat!
…
12/10/2:::
Vypadá to, že se mi mikročip díky biologickým součástkám dokonale adaptoval v těle. Slyšel jsem o jednom klukovi, co dokázal svým (samozřejmě ilegálně implantovaným) mikročipem zachycovat nějaký vlnový signály....a nevím sice, jak to přesně fungovalo, ale prej si to možná rovnou posílal přes nervy do mozku. Fakt netuším, jestli je to reálný, každopádně bych chtěl něco takovýho taky zkusit. Musím nad tím ještě popřemýšlet.
…
…
…
…
22/10/2:::
Včera se mi zdál zajímavej sen. Byla tam vize...vize, která mi teď paradoxně nedá spát.
Problém je, že si to moc nepamatuju. Musím nad tím pořád přemýšlet a nemůžu se soustředit na nic jiného... Šlo o rozšíření lidské paměti. O technologické rozšíření paměti. Ten člověk ve snu měl zkrátka takovou malou krabičku, něco jako externí disk k počítači...a na ní měl svoje data! Svoje myšlenky, informace...cokoliv!...Vážně nevím, jak přesně to bylo, ale napadlo mě – bylo by to technicky možné? Bylo by možné vzít nějaký paměťový disk a použít ho k rozšíření kapacity lidské paměti?....Mám nový cíl!
23/10/2:::
Tak dobře, nechal jsem si to přes noc projít hlavou. Ráno jsem šel a koupil jsem si nejnovější typ externího paměťového disku. Nahrál jsem na něj data (matematický a fyzikální vzorce, pro začátek), teď jenom vymyslet, jak ho napojit na nervová vlákna a na svůj mozek. Chtěl bych jako prostředníka použít svůj mikročip, ale prozatím jsem přesně nedomyslel, jak to udělat.
…
Rozebral jsem paměťovej disk...Musí tam být nějaká skulinka!...Musí tam jít přidat něco, co bude schopno přenášet data tak, aby je mohl mikročip zachytit. Prostě musí.
Jediný problém je v tom, že jsem vlastně ještě nepřišel na to, které všechny signály dokáže zachytávat. Na to jsem měl myslet, než jsem si ho implantoval, vím...ale stejně tomu přijdu na kloub!
24/10/2:::
Namontoval jsem do toho paměťovýho disku malinkou součástku, která by měla vysílat vlnění. V deníku ho budu nazývat „signál x“. Přesné vlastnosti jsem si zapsal přímo do paměti disku. Přeci jenom deník může někdo najít (ten divný chlápek se tu už pár dní neobjevil, ale člověk nikdy neví), a na disku jsem to zašifroval.
Data na disku se budou pořád moci korigovat skrz počítač, i když nevím jestli to tak bude fungovat i dál. Když všechno půjde tak, jak si to představuju, budu si moct na disk ukládat informace přímo z mojí vlastní paměti, přes nervy vedoucí k mikročipu a z mikročipu rovnou na externí disk.
To je ale hudba budoucnosti. Dneska už jsem utahanej, přeci jenom montovat celej den ty miniaturní součástky není jen tak. Zítra si dám asi oraz. Budu to celý promýšlet, poznatky budu zapisovat přímo do počítače nebo na externí disk.
26/10/2:::
Je večer. Celý den jsem zkoušel vysílat pomocí signálu x informace z externího disku do mikročipu. Nějak se to nechytalo. Zítra mám sraz s jedním týpkem (Luke_fX0), kterého jsem našel na netu. Chvilku jsme si psali. Dělal podobný pokusy jako já a údajně ví, jak by se ta data na disku dala zformátovat, aby se to chytalo. Jsem zvědavej.
Tady je vidět, jak je můj plán nedomyšlenej. Všechno dělám metodou pokus-omyl. Buď to půjde nebo ne. Když ne, zkusím to jiným způsobem. Vím, že tím ztrácím spoustu času, že kdybych si to nastudoval, zjistil informace, šlo by to líp...jenže na to nemám vůli a asi ani mozek.
…
27/10/2:::
Strávil jsem s Lukem_fX0 celej den. Byl v pohodě a vypadal, že tomu i rozumí. Začal jsem k němu mít důvěru už po pár hodinách... zřejmě nějaká intuice. Tak jsem ho vzal domů, kde mi pomocí svýho speciálního prográmku naformátoval data.
Dneska nemá čas, ale zítra přijde a zkusíme vysílat signál z disku do příjmače mikročipu spolu. Říkám si, že je asi lepší mít u těhlech experimentů nějakej dozor. Přeci jenom kdyby mi to zkratovalo mozek, nebo co já vím...Nevím, co se může stát.
Vlastně už asi nevím vůbec nic. Ale cítím nadšení.
28/10/2:::
Čekám na Luka_fX0, měl by přijít co nevidět. Už jsem úplně napjatej, jak to dopadne...
.
.
.
Ach můj bože!!! Kriste pane!!! ONO TO VÁŽNĚ FUNGUJE!!!
Nemůžu dýchat, nemůžu mluvit, nemůžu nic! Jen vím, že jsem přišel na něco, co možná změní svět!... Možná? Ne určitě! Musí!....ach bože, asi budu mít infarkt...
.
.
Trochu jsme se uklidnili a chystáme se dál experimentovat. Luke říká, že není úplně bezpečný psát si všechny technický informace takhle do deníku, protože nikdy nevíte, co se může stát. Proto jsme všechny detaily zanesli do externí paměti, dokonce se nám to podařilo nějak dobře zašifrovat...Takže teď je budu vědět jenom já...budu je mít hezky uložený ve SVOJÍ externí paměti a navíc je dokážu přečíst jenom já, případně Luke.
29/10/2:::
Konečně jsem se vzbudil. Je kolem pátý hodiny odpoledne. Po včerejším náročném a vzrušujícím dni, potažmo noci, jsem si fakt musel odpočnout. Jen mě teď napadá, jestli se mi to náhodou celý nezdálo...haha...no radši to půjdu vyzkoušet. Vyzkouším svou novou rozšířenou paměť.
Hmm, pořád to funguje stejně jako včera. Super. Jen by to chtělo ještě vychytat nějaký mouchy a...a svět vědy mi může klečet u nohou! Já jsem to totiž dokázal!
Dokázal jsem něco, co nikdo přede mnou!
…
…
…
…
342475
No comments:
Post a Comment