Tajemná videa

Když v roce 2014 přesáhlo množství videí na Youtube magickou hranici 500 milonů, byl představen ambiciózní projekt automatické kontroly obsahu, obohacený o prvky umělé inteligence. Tento „inteligentní cenzor“ byl kromě porovnávání obsahu s databází filmů a hudebních skladeb schopen rozpoznat základní lidské emoce a chování a nahlásit tak videa obsahující násilí stejně rychle a přesně, jako videa porušující autorská práva. Systém se osvědčil a během půl roku se procento nelegálního obsahu snížilo o více jak polovinu na 5%.
O několik měsícu později se na Youtube objevil fenomén, označovaný jako Zářící nebo Tajemná videa. Nejprve byla považována za chybu v kodecích, ale jejich narůstající počet a abstraktní obsah naznačoval ...

Letmý pohled na hodiny mu prozradil 03:13. Vstal od pracovního stolu a trochu si protáhl záda. Práci na úvodní eseji pro německou edici magazínu Nation Geographic začal před týdnem a úprava konečné podoby textu by mu neměla zabrat už více jak hodinu. Trochu se pousmál při vzpomínce, že v době před třiceti lety sváděli novináři stejný souboj s termínem uzávěrky jako on dnes v noci. Ještě chvíli hleděl z okna na stromy v parku, zmítané ve větru. Poté znovu usedl za stůl a pokračoval.

Média se velice rychle chopila lákavého tématu tajemných videí. V akademickém prostředí teoretiků nových médií a odborníků na sci-fi se šířil názor, že videa jsou dílem skupiny anonymních umělců. Tuto a další populární teorie představitelé Youtube vyvrátili při mimořádné tiskové konferenci v San Franciscu. Její záznam se během jednoho týdne stal jedním z nejsledovanějších videí v historii serveru. Ještě nějakou dobu poté polovina světa nevěřila tomu, co se během hodinového projevu dozvěděla. Něco tak neuvěřitelného, že to každý rozumný člověk považoval buď za blamáž, nebo neuvěřitelný úspěch hackerů.
Představitelé Youtube totiž předložili důkazy, že záhadná videa byla uploadována z počítačů, na nichž byla uložena. Kromě řady šokujících přiznání, že o svých uživatelích věděli i více než jen IP adresy, tak zaznělo přiznání, které všem hackerům přivodilo úsměv od ucha k uchu: přiznání porážky.
Západní svět, který se tou dobou začal téměř rozplývat ve virtuální realitě ze slov a informací, měl tak nové společné téma: server Youtube.com z bezpečnostních důvodů pozastavuje činnost až do odvolání.
Kromě dočasného poklesu akcií, která tehdy postihla snad všechny velké firmy v oboru, a kromě odlivu uživatelů na jiné servery, fungoval svět stejně jako předtím.

Na mimořádné konferenci v Londýně roku 2015 byl následně sestaven mezinárodní tým odborníků z oblasti kybernetiky, informatiky, psychologie, sociologie a odborníků na softwarovou bezpečnost. Oficiálním výsledkem několikaleté práce těchto lidí bylo, že se přímo před zraky milionů lidí odehrál naprosto nevysvětlitelný jev, přesahující naše chápání a technické možnosti. Vyšetřování policie a tajných služeb mělo stejné, pouze přísně tajné výsledky. Internet se následně zaplnil obrázky zakladatelů Youtube.com s hlavami mimozemských vetřelců a teoriemi o meziplanetární kybernetické konspiraci.
Vznikly další vědecké týmy, které se snažily tento jev vysvětlit.

Vybavil si, jak vlastně vypadalo první z těch videí, na ktetré mu poslal odkaz někdo z přátel. Nejprve to pokládal za špatný digitální přenos, přeskupující se pixely ale postupně vytvářely nejrůznější abstraktní ornamenty, měnily barvy napříč celým spektrem – trochu mu to připomínalo vizualizace hudby v multimediálnch přehrávačích, ale tohle bylo daleko dokonalejší, skoro jakoby byl uvnitř počítače a kolem něj se řítily milióny bitů informací. Videa měla délku od deseti vteřin po deset minut. Nejpodivnější ale bylo, že přestože intenzita a rychlost střídání barev a obrazů byla neskutečná, nebyly hlášeny žádné epileptické záchvaty. Naopak po shlédnutí se u většiny lidí dostavil podobný pocit, jaký následuje po probuzení ze sna. Nic víc.

Dnes již víme, že tato Zářící videa byla prvním samostatným projevem umělé inteligence, stvořené člověkem. Tato umělá inteligence, schopná rozlišovat naše emoce a představy, zaznamenané v digitální podobě, nabyla vlastního vědomí a takto abstraktně projevila svoji osobitost. Tato jednostranná komunikace neměla dalšího pokračování. Ukázala nám ovšem, jak se naše představy o budoucnosti mohou lišit od skutečnosti.
Jak bylo vždy patrné z populární kultury, očekávali jsme umělou inteligenci, která s námi bude válčit a bude se snažit převzít kontrolu nad svlastním stvořitelem. Robotům a počítačům schopným vlastního uvažování jsme přiřazovali lidské vlastnosti a dokonce i podobu.
Za týden, 14. ledna 2044, budou po desetiletích příprav vyslány sondy směrem k planetám, na nichž s velkou pravděpodobností existují vhodné podmínky pro vznik života.
Namísto velkých úvah, které sem ani nepatří, dám nyní prostor skutečným informacím: v tomto dvojčísle se dozvíte řadu detailů o této výpravě. Odpověď na nejdůležitější otázku ale dostaneme až během několika let.
A jak jsem chtěl ukázat na případě první nevědomky stvořené samostané inteligence, bude se realita velice pravděpodobně znovu lišit od našich představ.

Text po sobě ještě několikrát přečetl a po drobných stylistických úpravách jej odeslal k editaci. Poté se opřel do křesla, zavřel oči a zaposlouchal se do šumu stromů v parku.