Hudba v hlavě

Tato vize se odehrává v tak vzdálené budoucnosti, abych o ní mohl bez zjišťování reálných možností psát…

Firma Nanotech je globální průmyslový koncern zabývající se převážně nanotechnologií. Jako další z mnoha patentů a velký pokrok v součinnosti člověka a elektroniky firma představila výrobek Brainmusic. Jak firma uvedla na velké prezentaci, kterou přes internet sledovali miliony lidí, Brainmusic je nanočip s pamětí, který se implantuje do centra sluchu v mozku a tím je umožněn poslech hudby, která "zní v hlavě". Uživatel nepotřebuje žádný reproduktor ani externí zdroj energie. Nanočip získává energii z těla člověka a je připojitelný přes bluetooth k počítači a tímto způsobem se do nanočipu nahrává libovolný audio obsah a aktualizace. Dle Nanotechu člověk slyší hudbu naprosto čistě, bez zkreslování zvuku např. nekvalitním reproduktorem nebo špatným sluchem. Ovládání je hlasové a to jen hlasem uživatele, žádným jiným hlasem se Brainmusic ovládat nedá. Firma vynález prezentovala jako nejlepší způsob poslechu hudby, protože voperování nanočipu do mozku je bezpečné, poslech hudby tímto způsobem neničí sluch, neruší okolí a není třeba dobíjet zdroj energie.

Velmi diskutovaná byla bezpečnost ovládání. Výrobce tvrdí, že po nahrání specifického hlasu uživatele do jeho nanočipu je zablokována funkce nahrání hlasu a tím je znemožněno změnit hlas, kterým je každý specifický nanočip ovládán. Dalším probíraným problémem byla bezpečnost přístupu přes bluetooth. Výrobce to zde řeší jednak určeným hlasovým příkazem, nahraným firewallem aktualizovaným přes počítač a heslem, které musí uživatel zadat v počítači. Všechna individuální nastavení na nanočipu probíhají před jeho implantací do mozku. Problém s možnou nebezpečností cizího tělesa v mozku byla zkoušena laboratorními testy na zvířatech a v prostředí přesně kopírující vlastnosti mozkové hmoty. Poté následovaly úspěšné klinické testy na lidech a tak byl vynález schválen k prodeji.

Ze začátku nebyl zájem moc velký, nedůvěru pomáhali odstraňovat známé osobnosti, které si ve speciální reality show nechávali nanočip implantovat. Dalším problémem byla vysoká cena, až po pěti letech vypršení patentové ochrany, získaly další firmy licenci na výrobu a implantaci a cena začala klesat. Poté už nic nebránilo rozšíření nanočipů do mozků nejpočetnější střední vrstvy po celém v tuto dobu už kompletně vyspělém světě.

Frank s Hannah nedávno dostudovali, žijí spolu v moderním bytě, oba jsou zaměstnáni na začínajících pozicích v pobočkách globálních firem. Ještě jim není přes třicet, takže o dětech vůbec neuvažují. Jejich přesné bydliště není podstatné. Celá bývalá západní společnost je unifikovaná, naprosto propojená a globalizovaná. Frank s Hannah se, jako plno moderních mladých párů, snaží plně využívat výhody technologického pokroku a tak samozřejmě o Brainmusic slyšeli a uvažují o něm. Původně je odrazovala pro ně příliš vysoká cena, ale co se před necelým měsícem otevřel trh i pro jiné firmy, než je Nanotech, cena klesla a jim už se zdá odpovídající. Za pět let neslyšeli na výrobek a jeho funkčnost žádné negativní reakce a proto mu stoprocentně důvěřují.

Jednou přišel Frank z práce domů, tam už na něj čekala Hannah s romantickou večeří. Toho dne měli totiž pětileté výročí seznámení. Frank se usmál a řekl: ,,Hannah, jako dárek za pět krásných let s tebou, jsem nám zařídil a zaplatil implantaci Brainmusic (název využívají všechny firmy, kvůli lepšímu marketingu) od firmy Electricvirtuoso, bude to příští středu, doufám, že máš radost." Hannah měla velkou radost, většina jejich kamarádek totiž hudební nanočip má a ona už po něm dlouho toužila. Po krásném večeru jdou oba spát s myšlenkami, že příští týden už budou stoprocentně patřit do vybrané moderní společnosti, jak už roky hlásají reklamy od Nanotechu.

Frank se probudil s narkózy, necítil žádnou bolest, ulevilo se mu. Poté se začal ptát po Hannah, ošetřovatelka mu řekla, že je v pořádku ve vedlejším pokoji. Po dvoudenním sledování přišel čas na testování. Před operací byl hlas Franka a Hannah nahrán do počítače a i s jednou testovací písní byl poslán do jejich nanočipů. Oba byli dopředu vyškoleni, jakými příkazy budou zařízení ovládat. Aby se předešlo náhodnému spouštění, je nutné před přímým příkazem říct Brainmusic a číslo, které si klient vybral. Frank byl připraven a bylo mu povoleno říct příkaz na přehrání testovací písně. Frank se nadechl a řekl: ,,Brainmusic pět přehrát první píseň první album." Poté už jen slyšel melodii, kterou sice neznal, ale zněla krásně a naprosto čistě v jeho hlavě. Frank byl nadšen. Teď byla na řadě Hannah: ,,Brainmusic devět přehrát první píseň první album." Pocity měla stejné jako Frank.

Další příkazy jsou podobné. Pro změnu písně jí stačí říct Brainmusic devět další píseň, nebo Brainmusic devět druhé album, Brainmusic devět pauza, Brainmusic devět stop, Brainmusic devět zesílit (ztlumit) nebo Brainmusic devět připojit.

Internetová televize Openspace je nejrozšířenější zpravodajské médium na světě. Vysílá jen na internetu v čistě virtuální podobě, celé studio i moderátoři jsou vytvořeni počítačem. Díky těmto opatřením má Openspace minimální náklady na vysílání a proto může peníze a lidské zdroje využívat na rozšiřování působnosti po světě a na získávání informací. V tom je nejlepší na světě. Openspace vyčlenil skupinu novinářů, kterou nasadil na firmu Nanotech hned poté, co uvedla na trh výrobek Brainmusic. Skupina informace získávala velmi těžce, ale indicie o ne úplně bezproblémovém fungování výrobku přece jen získala. Vedení Openspace nechtělo ihned zveřejnit tyto nepřesné výsledky pátrání, bálo se totiž, jak možné žaloby od globálního obra Nanotech, tak ještě větší opatrnosti této firmy, která by mohla chtít důkazy zničit (i přes nařízení všechny záznamy archivovat). Proto vedení Openspace nechalo skupinu "slídilů" pracovat a všichni čekali na uvolnění trhu a doufali, že od nových firem bude získávání informací přece jen jednodušší.

Peter jako vedoucí skupiny novinářů, kde každý novinář měl k dispozici desítky pozorovatelů, nasazených na Brainmusic si byl jistý, že je co zjišťovat. Hlavní důvod, který ho vedl k takovému názoru, byla klauzule ve smlouvě mezi firmou Nanotech a jejich zákazníky. Podle ní nemohli uživatelé informovat o jakýchkoliv potížích nebo nejasnostech s nanočipem nikoho jiného než jen Nanotech. Při porušení této klauzule hrozila vysoká finanční sankce. Koncern se dušoval, že jde o to, aby se k informacím dostal hned a měl možnost rychle zasáhnout a taky tvrdil, že jim jde o ochranu jejich patentu, tak je důležité, aby uživatelé nic o nanočipu nevyzrazovali. Lidé si nestěžovali, protože beztak nikdo jiný by neuměl případné problémy odstranit. I přes velké informační embargo se skupině podařilo zjistit náznaky problémů. Při pozorování servisních míst po celém světě zjistili opakované návštěvy velkého množství uživatelů. Od příbuzných a známých uživatelů se Peter a spol. postupně dozvídali, že se lidem s nanočipem změnilo chování, nebo že někdy po ránu měli nutkavou potřebu jít něco koupit nebo dělat, aniž by věděli proč. Toto podivné chování, ale bylo náhodné a různorodé, což stěžovalo skupině novinářů určit rozsah anebo účel těchto jevů. Peterovi byla známa ale jedna věc, nové firmy klauzuli o neposkytování informací ve smlouvách nemají, takže čekal, že se začne o Brainmusic a jeho případných problémech veřejně mluvit. To že se tak nestalo a ani uživatelé nanočipu nasazení Openspace nechtěli nic říkat i když už dva měsíce u nových firem beztrestně mohli, bylo Peterovi velmi podezřelé. Všichni lidé totiž opakovali to stejné, že není nic lepšího než Brainmusic a ať to lidé neřeší, že žádné závady nejsou a vše funguje skvěle. Pozorovatelé, kteří získali čip, už nechtěli dále s Openspace spolupracovat. Je snad možné, říkal si Peter, aby se dali lidé nějak pomocí nanočipu ovlivňovat nebo dokonce ovládat? Novináři z Openspace byli z vývoje velmi nervózní, chtěli už něco zveřejnit, ale neměli vlastně pořádně co. Nevěděli jak a jestli jsou lidé ovládáni. Jde snad o spouštění zařízení na dálku během spánku? Pouští jim v noci reklamy nebo příkazy, nebo stále se opakující smyčku, ať s nikým nemluví a že je vše v pořádku? Nakonec musel Openspace novináře stáhnout, bez možnosti zveřejnění informací, byly náklady na sledování Brainmusic příliš vysoké. V interním dokumentu jen doporučovali zaměstnancům, aby si Brainmusic nenechávali implantovat.

Frank s Hannah už měli v mozku nanočip už pár měsíců. Vše se jim zdálo v pořádku a ani jim nepřišlo divné, že se izolují od známých, kteří Brainmusic neměli. Prostě si říkali, že oni nepatří mezi vyvolenou moderní společnost a nic už dál neřešili. Ani změny návyků a někdy až extrémní společné nutkání něco dělat nebo koupit si nevysvětlovali zle, lidé se prostě mění a to, že mají stejné zájmy je přece krásné. Jako všichni jejich známý s nanočipem byli plní optimismu.

Jednoho rána se Frank s Hannah probudili s nutkavou potřebou přemluvit souseda k implantaci nanočipu, je tohle jen důsledek jejich nadšení z Brainmusic a nebo ne? A případně jaké nutkání dostanou příště? …