Jako téma této interpretační eseje byla zvolena vize robota co nejvěrněji simulujícího lidskou bytost včetně emocí a včetně na subjektivních touhách založené motivaci. Jistě se nejedná o mediální platformu, jež by splňovala dnešní nejběžněji používané definice tohoto termínu, proto se práce věnuje několika argumentům, které alespoň částečně obhajují přístup k takovéto mechanické „bytosti“ jako k médiu. Přestože se v samotném snímku neobjevuje kromě oněch robotů mnoho jiných futuristických představ o technologiích budoucnosti a některé současné technologie nejsou brány v potaz, i tomu málu je vyčleněn určitý prostor, stejně jako komentáři k chybějící reflexi trendů, jež nastupovaly v době vzniku filmu. Text se dále zaměřuje také na vizi vnímání vyspělých mechanicko-elektronických simulací člověka jak společností, tak jednotlivci. Prostor je věnován způsobu jejich užití, vztahu, který si vytváří člověk k robotovi, a v případě hlavní postavy filmu i vztahu robota k člověku. Důležitou roly hraje i tvůrci zvolený princip, na kterém ona umělá inteligence funguje, proto se text zabývá i rozdíly mezi představou autorů snímku AI a představami dalších tvůrců, jež ve svých dílech umělou inteligencí také reflektují.
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment