Interpretační úkol - Demolition Man

Pro svůj interpretační úkol jsem si vybral film Demolition Man. Je to zaprvé proto, že jsem na tomto filmu vyrůstal a také kvůli velkému množství vizí budoucnosti, které se mi zdály vhodné pro tento předmět.

Tento sci-fi film z roku 1993 v úvodní sekvenci ukazuje Los Angeles roku 1996 ničené pouličními boji, násilím a zločinem a také představuje ústřední dvojici. Tou je "král zločinu" Simon Phoenix (Wesley Snipes) a nezastavitelný policista John Spartan v podání Sylvestera Stallona, kterému se přezdívá demolition man. Po úspěšné sólo akci Johna Spartana na dopadení Phoenixe, která končí velkou explozí budovy, je v jejich troskách nalezeno dvacet mrtvých těl, obětí předešlého únosu. Za toto neúmyslné zabití je John Spartan odsouzen k sedmdesáti letům vězení a Simon Phoenix dostane za své zločiny doživotí. Ale jsme ve sci-fi vizi a proto oba hrdinové nejdou do klasického vězení, ale jsou zmraženi. Tato v té době nově zavedená metoda uvede člověka do stavu hibernace, během které probíhá i vězňova převýchova. Vlastně jako kus ledu jsou umístěni ve speciální budově s odpovídajícím vybavením.

Zde jsem popsal první dvě vize scénáristů a režiséra. Když odhlédneme od technických a fyzických možností vratného zmrazování lidí a zaměříme se jen na ideu, zjistíme, že není vůbec špatná. Představa, že není nutná kontrola a ani se nemusíte o vězně starat, natož se snažit o jejich převýchovu, je lákavá. Zde přecházím k druhé popsané ideji a tou je "přeprogramování" vězňů pomocí počítače, které probíhá během hibernace. Vězni je před zmražením na hlavu v oblasti spánku instalován speciální čip či technologický objekt, který slouží k monitorování činnosti mozku a právě k převýchově. Po zmražení počítač náhodně vybere činnost, kterou vězně naučí, například hru na hudební nástroj, háčkování, vaření, atd. a také v průběhu let utlumí agresivní chování jedince. Jsou zde ale jisté morální otázky. Zaprvé toto "přeprogramování" je vlastně nedobrovolné, neboť člověk v hibernaci nemůže ovlivnit, co ho počítač "naučí", což by jistě přineslo silnou averzi od hlídačů lidských práv. Zadruhé v případě těžkých zločinů, kdy člověk dostane doživotí, v tomto případě je zmražen na věčnost. To vyvolává otázku, proč by měl být vůbec takový jedinec přeprogramováván, když své nové vlastnosti nebude moci využít. Za třetí je tu možnost zneužití, kdy je vězeň naučen například umění zabíjet, je u něj ještě posílena agresivita a je mu přidána dovednost ovládat a překonávat počítačový systém.

Takto "naprogramován" byl právě Simon Phoenix, což se dozvíme v pokračování snímku, které nás přenese do roku 2032 do města plného míru, bezpečí a konformity. Phoenixovi se podaří uprchnout během řízení o předčasném propuštění (v jeho případě čistě formálním) a k tomu využil svoje během hibernace nabité schopnosti. Tyto dovednosti mu nechal do mozku "vložit" tvůrce tohoto "kryosystému" Dr. Cocteau, aby jej využil k vymícení nepřizpůsobivých občanů města, žijících v podzemí. Násilí, které začne Phoenix po útěku páchat, nejsou schopni policisté nové doby zastavit a proto je rozmražen i John Spartan, aby jej znovu zastavil. Konstatováním, že se to Stallonemu samozřejmě podaří, bych chtěl opustit dějovou linku, o kterou v této práci nejde a chtěl bych ještě nastínit další vize autorů tohoto filmu.

V první řadě je to kompletní počítačový systém, snad až umělá inteligence, s kterou komunikují policisté přímo pomocí hlasu. Jde o automatický systém ohlašování zločinů, hlídání správné, morální verbální komunikace, kdy za porušení "slovního morálního statutu" dostanete automaticky pokutu, nebo dále když policista dostává pomocí kapesního počítače rady, jak zneškodnit pachatele. Nejde ale o klasickou ukázku umělé inteligence, protože systém poslouchá hlasové příkazy lidí a podle nich jedná. Sám tedy nepracuje na řešení problémů, tedy nepřemýšlí. Ale na druhou stranu lidé také moc nepřemýšlí, když jenom zadají příkaz a počítač jim řekne, co se děje a co mají dělat. To nutně musí vést k degeneraci a ke ztrátě intuice, což je podle mě ve filmu i nastíněno.

Pro všechny občany je zde autopilot v autě, který vás zase pomocí centrální počítačové sítě doveze na místo, dle vašeho hlasového zadání. Dále jde o čip pod kůží, pomocí něhož jsou občané města monitorováni. Zde jde o jasný příklad omezení soukromí jednotlivce za účelem ochrany celku. V tomto případě jde o ochranu totálně nenásilné společnosti závislé na ustáleném řádu. Jedinec zde působí naivně, hloupě a slabě. Dále jako náhrada klasického telefonu jsou tu videohovory. To je něco, co je i v současnosti, ale je to jen jedna z možností komunikace. Ve vizi budoucnosti tohoto filmu je to jediný způsob komunikace jak doma, tak v práci nebo venku a k zobrazování jsou využívány různě velké obrazovky či přístroje s displejem a kamerou.

Samostatnou kapitolou je tzv. umělý sex, kdy je pomocí přístrojů nasazených na hlavu snímána mozková aktivita obou "souložících" jedinců a pomocí těchto přístrojů jsou navzájem přemísťovány obrazy a myšlenky sexuální povahy. Jde vlastně o vylepšený virtuální sex. To vše kvůli zákazu sexu v celé společnosti, kdy po mnoha typech pohlavních chorob je zakázána veškerá tělní výměna a i oplodnění probíhá uměle. U tohoto "sexu" je zajímavé zamyslet se, jak by přístroj mohl fungovat. Kromě toho, že je to snímač, to musí být i vysílač snímaných myšlenek do druhého přístroje, takže je to zároveň i přijímač. A jaký by byl asi následek ve společnosti, kdyby klasický sex byl zakázán a byl nahrazen tímto umělým, virtuálním, snad až komunikačním sexem? Jak je nastíněno ve filmu všichni lidé jsou klidní, nenásilní, až přihlouple přátelští. To ale bude nejspíš následek celého systému, neboť dle autorů snímku lidé tento umělý sex vnímají kladně. Je zřejmé, že vše je monitorováno a tudíž i porušení zákazu tělní výměny by nejspíš bylo pomocí automatického systému výstrahy odhaleno.

To pak opravdu nezbývá, než žít v kanálech.