Jako téma ke svému interpretačnímu úkolu jsem si vybrala film Akumulátor 1, který pojednává o přenosu a ztrátě energie. Zpočátku se název filmu může zdát nevhodný, ale nebylo by lepšího pojmenování, protože nejenže byl název filmu odvozen od technického zařízení, ale mimo to ironizuje hollywoodské akční podívané. Tento snímek považuji za velmi naučný, po kterém by člověk měl vstát od televize a říct „již nikdy“. Zvolila jsem si film pod českou produkcí, jelikož na českém filmovém poli je jediný zdařilý, kde je hlavním tématem mediální technologie.
Snímek pochází z dílny Jana Svěráka, v němž dal průchod své zálibě vizuálních a technických efektů. Co mi přijde zajímavé, že dochází televizí k propagaci proti televizi. V roce 1994 nastupuje na trh první soukromá televize Nova a Markíza. Vysílací struktura těchto televizí byla zpočátku založena hlavně na vysílání filmů a v tom případě byl televizní divák přikován doma k televizi, což mělo za následek úpadek navštěvovanosti kinosálů. Jan Svěrák v pravou chvíli zrealizoval dobrý nápad. Samotný děj nezasahuje svým obsahem do budoucna, ale odehrává se v reálném čase a i po několika letech působí na diváka přesvědčivě a originálně.
Při vzhlédnutí tohoto filmu máme možnost nahlédnout do světa za televizní obrazovkou, kde se vytváří lidské obrazy vzniklé z naší energie, které se rozhodly oddělit od svého originálu a vysávat z nich jejich životní energii. Člověk ve svém reálném životě je opakem toho, čím je ve světě za televizní obrazovkou.
Naším „akumulátorem“ je outsider Olda. Mnohé by mohlo zaskočit, proč hlavního hrdinu přirovnávám k technologickému zařízení, ale jak mnozí víte, tak akumulátor je sekundární článek, který je potřeba nejdříve nabít a teprve potom je možné jej použít jako zdroj energie. Olda, jakožto nic netušící oběť získává energii ze stromů a nečekaně poznané první lásky. Po několikáté ztrátě energie Oldovi nezbývá nic jiného, než vytasit ovladač a pustit se do boje s neporazitelnou televizní bestií. To nám může připomínat předobraz amerických, filmových hrdinů, kteří svými zbraněmi zneškodňují útočící nepřátele a i když pro mnohé může být boj člověka s médiem úsměvným, tak za vším se skrývá pointa.
Podrobněji bych popsala děj filmu, který nám v mnohém napoví a díky jemuž mohu odhalit vizi mediální technologie, v našem případě televize.
Olda Soukup je zeměměřič. Je plachý a nemotorný, a proto se už měsíc marně pokouší získat svoji spolupracovnici Jitku, která o něj také stojí, ale i přesto ji sbalí Oldův kolega Jirka Slezák. Jenže Oldu trápí mnohem větší problém. Začíná ztrácet energii, až skončí několik dní v bezvědomí a dostane se do nemocnice. Doktoři ovšem žádné problémy nezjistí a po několika dnech ho propustí. V nemocnici se Olda seznámí s přírodním léčitelem Fišárkem, který byl navštívit svého přítele Mikulíka, jehož příznaky jsou podobné těm Oldovým, ale vzhledem k jeho věku je doktoři připisují stáří. Mikulík po několika dnech umírá na naprosté vyčerpání energie. Byl zcela vysán televizní hydrou.
Díky smrti Mikulíka se Olda seznámí s jeho dcerou Annou a na první pohled se do ní zamiluje a i ona opětuje jeho nesměle vyjádřené city. Mezitím se podaří Fišárkovi ve spolupráci s jeho přáteli léčiteli zjistit, že Oldu vysává televize tak stejně, jako vysávala Mikulíka. K Fišárkovým léčitelským přátelům patří i Gabriela, která vezme Oldu do lázní na kurz tantrického sexu. Sex má Olda od Fišárka povolený, nabíjí energií stejně jako stromy a dřevo.
Olda neví, že v televizi zůstává jeho obraz poté, co byl natočen do jedné ankety. Všichni, kdo se objevili v televizi, tam mohou zůstat a žít svůj vysněný život. Jen se musí průběžně dobíjet energií od svých živých protějšků. Oldovi je již jasné, že jeho slabost souvisí s televizí a rozhodne se jednat. Chce poslat do televize takovou dávku energie, že zničí to, co ho v televizi vysává. K tomuto činu nashromáždí obrovské množství dřeva, které naplní energií vysátou z lidí, ale každá zneužitá lidská energie bude použita proti němu, jak praví Fišárek. Mezitím, se ale musí vyhýbat jakémukoliv styku se zapnutou televizí. V posledním okamžiku se Olda rozhodne svou naplánovanou akci zrušit a bylo to dobré rozhodnutí, protože jeho obraz se z televize s vypětím všech sil doplazí až k němu a Olda může začít znovu normálně žít, na rozdíl od Fišárka, kterého po televizním rozhovoru bude pravděpodobně čekat boj s televizní hydrou, ale to nám bylo již autory zatajeno.
„Ty nic nemusíš, ty jsi jenom obraz, tebe nikdo hledat nebude.“
Zvolená mediální technologie hraje v tomto filmu zásadní roli. Autor zde chce poukázat na škodlivost televizní konzumace a použití televize, jako vysávacího prostředku živé energie je velmi efektivní. Televize se za poslední desetiletí stala nejen fenoménem, ale i prokletím. Kdybych se měla zamyslet nad klady tohoto média, tak je nedokážu popsat ani z poloviny rozsáhle, jako zápory. Nadměrnou konzumací televize člověk ztrácí schopnost komunikace, zapomíná na fyziologické potřeby a dochází k izolaci od okolního světa. Již zmíněný Olda je zklamaný, opuštěný, nemá chuť do života a většinu svého volného času tráví doma u televize, což mi připomíná alegorii na to, že mnoho lidí nemá dostatečný důvod pro život a raději veškerý svůj volný čas tráví před televizní obrazovkou. Tento problém se může týkat nás všech, jelikož televize jako médium je po technické stránce zdokonalována, taktéž její obraz, který na diváka působí intenzivněji a vyvolává u něj pocit opravdovosti.
Televize je masové, horké, elektronické médium, které je schopné přijímat obraz a zvuk, působí na více lidských smyslů, je to nejmocnější reklamní médium, nejvhodnější pro oslovení co nejširší populace a méně vhodné pro přenos většího množství informací a mimo to je veřejně sdělovacím prostředkem poslední doby, který se již probojoval do každé domácnosti, restaurace, hotelu či kanceláře a představa, že by z lidí vysávala energii?! Proč by to nemohlo být reálné? Aspoň v malé míře…. Zajisté každý z nás zažil situaci, kdy se po několika hodinovém sledování televize cítil unavený, protože mozek již stagnoval přijímat další množství nepodstatných informací. Každé médium, které působí na naši mysl a emoce z nás určitým způsobem vysává energii, ale vše má své meze, včetně sledování televize. Člověk by měl žít svůj život a ne život, který se odehrává ve virtuální realitě, i když virtuální realita se projevuje především na polích sociálních sítí, než v paralelním televizním světě.
Lidský mozek pracuje na čtyřech základních frekvencích Beta, Alfa, Théta a Delta. Vlny Beta vznikají, když myslíme a používáme vyšší schopnosti. Delta vlny jsou spojeny se spánkem či se stavy hlubokého transu. Zářivé světlo a frekvenční blikání obrazu televize způsobí, že mozek upadne do úrovně aktivity někde mezi Alfa a Théta, což je v podstatě snový stav mysli. Na základě těchto čtyř frekvencí výzkumníci objevili, že jakmile je televize zapnutá, celá levá strana mozku a všechny její schopnosti mají tendenci upadat. Přechod z Beta vln do Alfa vln to dokazuje. Alfa vlny jsou ty, které spojujeme s meditací a spánkem. To znamená, že vpouštíme všechny informace dovnitř, akorát je nejsme schopni kriticky zhodnotit vůči informacím přijatých z jiných zdrojů. Televize proto útočí více na emoce, než na mysl. Myslím si, že většina lidí je srozuměna s názorem, že obsah většiny dnešních televizních programů je navržen tak, aby podsouval společenský názor a systém hodnot, který je sebestředný a ve skutečnosti je pravým opakem toho, co zdravá a trvalá společnost vyžaduje. Kdybych měla říct závěrečnou větu mého zamyšlení, tak televize je pro většinu lidí hlavní zdroj pro tvorbu názorů, což také souvisí s naším snímkem, jelikož Olda Soukup byl zpočátku izolován od okolního světa a právě televize byla zařízením, které ničilo nejen jeho mozek, ale také vztah k životu.
„Vše je jen slovo a myšlenka.“
Akumulátor 1 je komedie, která se zaobírá myšlenkou síly okolo nás. Scénáristicky by si člověk mohl myslet, že bude velmi obtížné vymyslet kvalitní sci-fi komedii, ale v rukou pana Svěráka ožívá snad i dřevo. Vtipné okamžiky se mísí s poselstvím. Na filmu oceňuji, že je vytvořen obdobnou formou, jako díla Magického realismu, ve kterém se prolíná reálná skutečnost s iluzivními prvky, a současně zde můžeme nalézt inspiraci amerických stylů, což vytváří zcela novotářské, originální a působivé zpracování, o kterém vypovídá také nominace na Českého lva v kategoriích režie, scénář, kamera, herci Petr Forman a Zdeněk Svěrák, hudba a střih.
Název Akumulátor 1 nabádá k tomu, aby bylo natočeno pokračování, což by bylo zajisté pro společnost velmi přínosné. Mediální technologie jsou pro dnešní svět nezbytnou součástí a ve 21. století je pro mnohé nepředstavitelné žít ve světě bez technologií, které nám ulehčují mnoho úkonů a jsou využívány nejen v každodenním životě, ale také ve výzkumném zařízení. Kdybych měla zvolit konkrétní technologii, s kterou by se měl zaobírat následující díl Akumulátoru, tak bych zvolila počítač. Počítač, nejlepší přítel člověka. Aby novátorský snímek zaujal dnešního diváka, tak by měl být propracovanější, nejen co se týká detailů, ale zvolila bych také více dějových zápletek.
„Svět je složitý tak, jak složitý ho chceme vidět…“
Zaměřila jsem se na film Akumulátor 1, který byl pro mne donedávna na českém filmovém poli neznámou sci-fi komedií. Tento snímek nemusí zaujmout každého, již kvůli zvolené tématice, ale je pouze na nás, jak moc se necháme vtáhnout do děje a běžného života hlavního představitele Oldy, jehož život se neodehrává jen u něj v bytě před televizní obrazovkou. Myslím si, že Akumulátor nepatří mezi filmy, které stačí shlédnout pouze jednou, protože by divák nestačil postřehnout veškeré detaily, jako jsou vytvářející se obrazy za televizní obrazovkou, moudra, vtipné hlášky a dialogy, jejichž použití je doplňkem vytvářející zvláštnost celého snímku. Děj probíhá zpozvolna, jednotlivé scény na sebe navazují a jsou prolínány záběry lidského těla, co z Akumulátoru vytváří snímek, který se svým pojetím odlišuje od strhujících akčních sci-fi filmů. Akumulátor 1 je kultovní český film, který pro nadšence scifi-komedií bude vždy ojedinělý a především, ztvárnění mediální technologie, jakožto úhlavní nepřítel české společnosti je velmi nápaditý. Televize zde byla, je a bude, což člověka nutí k zamyšlení.
Kdybych měla vše shrnout, tak se Janu Svěrákovi podařilo zdůraznit českou svébytnost výchozího pohledu na svět a i když Akumulátor 1 celou dobu osciluje mezi malým českým filmem s dobrým hereckým obsazením a velkým evropským filmem s nenaplněnými ambicemi, tak i přesto se na české poměry jedná o dílo velice neobvyklé. Myslím si, že to byl vskutku dobrý nápad vytvořit film na dané téma.
Ve svém interpretačním úkolu jsem se pokusila zamyslet a odhalit základní vizi mediální technologie. Vše jsem pojala formou úvahy a fakta jsem prolínala osobními názory. Mezi jednotlivé odstavce jsem vkládala fráze, které jsou pro daný film typické a neustále zmiňované hlavními představiteli.
No comments:
Post a Comment