CHARAKTERISTIKA DÍLA OBECNĚ: Sin City od Franka Millera je trilogie, v mém případě komiksové vydání s podnadpisem Velká tučná zabíjačka. Obsahuje černobílé kresby a krátké výstižné dialogy proložené monologem hlavní postavy Dwighta.
KRÁTKÝ POPIS DĚJE: Dwight (jedna z hlavních postav) je u své přítelkyně Shellie, kterou navštívil její bývalý agresivní přítel Malej Jackie (tajný agent policie). Malej Jackie mj. uhodí Shellie a Dwight mu oplácí jeho chování. Malej Jackie s jeho bandou utíkají, Dwight je pronásleduje a dojde k šarvátce ve starém městě. Šarvátky jsou přítomni všichni, a také Dwightovy společnice (něco jako amazonky), Jackiemu je uříznuta hlava a o ní posléze jde. Hlava se nesmí dostat ke 3. straně, mafii, která by využila smrt tajného agenta ke zničení impéria amazonek, hlídající spravedlnost v této části světa, došlo by k válce a nastal by zpět starý řád chaosu pod vládou mafie (3. strany) ve starém městě. Dwight svými odvážnými činy tomuto zabrání a příběh má jakýsi hořký happy end.
ANALÝZA: V díle je užito v prvé řadě černobílé vizualizace děje, jak je tomu u komiksu zvykem bublinami mluveného textu a orámovanými čtverci vypravěčova povídání (Dwight). Dialogy a monology jsou drženy v ostrém, nespisovném a rázném rázu pro vytvoření a udržení utopistické až skoro beznadějné a bezzákonné atmosféry. Název Sin City (město hříchů), je v díle brán velmi vážně a je cítit pomalu z každé věty a každého ponurého obrazu. Volba černobílých obrazů mí přijde velice trefná a autor věděl koho vybrat, aby obrazy seděly stylisticky do děje. Černobílé obrazy tomu dodávají jistou dávku svobody, laicky řečeno každý si může dobarvit obrázek podle svého, i chybějící stínovaní, použití striktně dvou barev, na jednu stranu omezuje autora obrazu jistým způsobem, ale to dává obrazům právě tu interpretační svobodu, která je tak lákavá dle mého názoru na komiksech obecně. Čtenář je polapen do děje krásnými přechody v dějové linii. Jako jeden z nejúžasnějších je dle mého názoru přechod ze scény, kdy je Banda Malého Jackieho s ním samým rozčtvrcena, aby se vlezla do kufru přistaveného moc malého auta, scéna je podbarvena vizuálním zobrazením zvuku čepele „SHACK SHACK“ a v následné scéně vytáčí Becky (jedna z „amazonek“) číslo své matky ve veřejné telefonní budce, scéna je podbarvena vizualizací zvuku „TAK TAK TAK“. Tyto přechody se vyskytují průběžně v celém díle, ale s nepředvídatelnou četností takže to čtenáře vždy pobaví až morbidně rozesměje.
Celé dílo je pojato zajímavým stylem, kdy na rozdíl od klasické knihy, kde je užito jednoho, možná dvou typ Fontu, zde je Font a jeho typ vodítkem k porozumění, jak to ten či onen člověk říká. Font zde vytváří vyjádření emotivního podbarvení. Obecně je kladen velký důraz na vizuální stránku díla, na druhou stranu, nezaostává stránka narativní? Děj se odehrává víceméně během pár hodin, pomalý náběh, tak pomalý, že si člověk neuvědomí, že už je ve fascinující fázi hlavního dění, které poté velmi rychle (subjektivně) utíká. Zlomové body a nečekané obraty příběhu dodávají na zajímavosti, ale zasloužilo by si to více extrémnosti (vzhledem k celkovému pojetí tématu a stylistiky).
Genderové rozdělení a vyobrazení je v díle jasné. Muži, většinou padouchové s pochybnou, rozmanitou a barvitou minulostí, drsňáci, s velkou silou, konkurující jako kohouti na dvoře, neporazitelní, ale na druhou stranu také urazitelní a citliví, co se týče chování ze strany druhé, ženské. Ty jsou v tomto díle převážně zobrazovány jako nádherné, navenek křehké stvoření, které ale svět již naučil, a zdaleka nejsou tak naivní, jak na první pohled vypadají. Zajímavé je i užití typu amazonských dám, které hlídají určitou část města, dělají to spravedlivě, ale s důrazem. Kdo se neřídí zákony je mrtev. Vyvolávají v mužích pocit jakési nebezpečné a možná právě proto tak lákavé kořisti. Mix „drsňáků“ a „amazonek“ je velice výbušný a velmi zajímavý. Emancipované ženy rozhodnuté hájit dobro a hájit svá pravidla, na jedné straně, na druhé straně pudy a ctí řízení muži, kteří se dostávají kvůli svému přirozenému chovaní (typ – „já jsem jediný kohout na smetišti“) do konfliktu s nimi i mezi sebou. Dwight, který je více na straně amazonek, hraje jakousi roli, která dokazuje, že ženy (amazonky) jsou spravedlivé a nenechají se ovlivnit předsudky.
Na závěr bych rád vyjádřil můj obdiv k této trilogii, která má doopravdy šmrnc, nechává recipientovy dostatečně velkou možnost svobodně interpretovat děj (po vizuální stránce), nesvírá čtenáře exaktním zobrazením situace, ale pomáhá alespoň základně vyobrazit autorovu myšlenku. Vztah čtenáře a autora je zde, dle mého názoru, zdravím vztahem, tak jak by měl být.
No comments:
Post a Comment