Kodži Suzuki – Kruh

Pro svou interpretační práci jsem si vybrala knihu Kodži Suzukiho Kruh, více známou v americkém filmovém zpracování z roku 2002. Zejména jsem se pro toto téma rozhodla kvůli roli, kterou v tomto příběhu média zaujímají, ale i celý autorův koncept knihy je velice zajímavý.

Oproti filmovému zpracování, kde odhodlaná Naomi Watts bojuje proti utrápené a nepochopené, a hlavně již mrtvé mladé dívce, která 7 dní poté, co shlédnete smrtící kazetu, vystoupí přímo z televize a jako nějaké zhmotněné zlo nebo možná zloba vystraší své oběti k smrti, v knize tento faktor úplně schází a celkově jsou všechny události mnohem jasnější a uvěřitelnější.

Sadako Jamamurová (ve filmu Samara) vládne nadpřirozenými schopnostmi, které ale za svého života spíše schovává. Když pak tragicky zemře rukou muže, který ji znásilní a poté shodí do studny, její zloba se shromáždí do negativní energie, která čeká na svou příležitost. Tu dostane, když se po asi pětadvaceti letech krajina promění tak, že se přímo nad studnou postaví chatky rekreačního střediska a jedna rodina nechá ve videorekordéru kazetu. Její paranormální schopnosti se projeví a za jejich pomoci otiskne (podobně jako mentální fotografie) své vzpomínky a představy na tuto videokazetu. Ta se pak podobně jako ve filmu dostává do rukou studentů, kteří ji tam objeví a dál se šíří.

Hlavní postavou v této knize ovšem není svobodná matka s dítětem na krku, ale muž, novinář a manžel s malou dcerou. Neřeší všechny záhady videokazety sám na vlastní pěst jako Naomi Watts, ale pomáhá mu jeho velice vzdělaný a přirozeně inteligentní kamarád Rjúdži.

Hlavní myšlenka celého problému s videokazetou využitou jako nástroj pro šíření své zloby je velice efektní. V roce 1991, kdy román vycházel, bylo toto médium jistě velice rozšířené a běžné, a tak autor docílil dojmu, že se věc může bezprostředně týkat všech. Nebylo to zas takové sci-fi. Oběti videokazety po sedmi dnech umírali na zástavu srdce. Což je opět trochu přesvědčivější, než že se k smrti vyděsili.

V druhém dílu Kruhu pojmenovaném Spirála Suzuki dokonce popisuje, že zhlédnutím kazety se v těle oběti vytvoří virus, který později (za 7 dní) způsobí, že se ucpe věnčitá tepna a srdce se zastaví. Samotná myšlenka, že pouhým díváním se na televizi lze na mentální úrovni v těle vyvolat reakci tak skutečnou, jako je vznik viru, je velmi zajímavá, co se týče funkcí médií.

Samotná kazeta na diváky podle knihy působila velice opravdově, jako by se situací sami účastnili. Při scéně ze znásilnění cítili zášť a nenávist, jako by ji k onomu muži pociťovali oni osobně. Při jiné zas úzkost, strach a jiné pocity, zkrátka vše působilo tak, jako by sto dělo přímo jim. Tento faktor může pramenit například z toho, že televize jako médium stále zdokonalovala své funkce, na diváky působila intenzivněji a obrazy v ní byly stále opravdovější. Autor možná tento rys zachytil a prohloubil s vizí, jak by do budoucna, například s nástupem virtuální reality, média na člověka mohla působit.

Ve Spirále pak schopnost zhmotňování se skrze kazetu dovedl autor dokonce až k tomu, že ovulující ženě napadl vir místo věnčité tepny vajíčko, do kterého vtiskl DNA Sadako Jamamurové, a tím přivedl na svět svou původkyni. Opět to tedy nebylo tak, že by vylezla přímo z televize u ní v obýváku, ale velice logicky se za pomoci viru, který způsobovala, vtělila do hostitelského těla divačky.

Na konci druhého dílu se pak Sadako chystá využít masových médií pro šíření svého příběhu a samozřejmě i viru. Vydává se kniha a hned po jejím úspěšném prodeji se chystá i filmové zpracování, ve kterém bude hrát sama Sadako. Chystá se do něj tedy svými schopnostmi opět vložit virus a rozesít ho tak mnohem efektivněji než na původní jedné videokazetě.

Propracovanost a rozřešení všech problémů (v první knize spíše na úrovni spiritualistické, ale ve Spirále již z jisté části i na úrovni vědecké) staví knihu vysoko nad film. Hlavním postavám se dá spíše věřit v postupu získávání odpovědí, než rozervané matce, která o ně jakoby nějakým zázrakem přímo zakopává. Vše je celkově mnohem uvěřitelnější a člověk po dočtení nezůstává plný otázek bez vysvětlení.